Malý revizák a širší souvislosti

08.08.2015 14:48

          V zemích českých se pár let,
méně či více vzrušeně, diskutuje o fenoménu revizí elektrického ručního nářadí
a spotřebičů. Podstatou vedeného sporu se stala tzv. odborná způsobilost pracovníků, kteří jsou oprávněni provádět
kontroly výše uvedených elektrických předmětů v období od uvedení na trh
až po vyřazení z užívání. V nově vydané ČSN 33 1600 ed.2.

(která sloučila dvě ČSN: ČSN 33 1600 - Revize a kontroly elektrického ručního nářadí během používání a ČSN 33 1610 - revize a kontroly elektrických spotřebičů během jejich používání )

jsou některé z činností, ověřujících dodržení úrovně bezpečnosti během provozu, 
uvedeny pojmem revize.

 

          Ve zrušených informativních přílohách citovaných norem, je deklarováno, kdo může
provádět, v těchto normách
definované
, revize elektrického ručního nářadí a spotřebičů
- osoba znalá nebo poučená pod dohledem osoby znalé,
o revizních technicích /dále jen RT/ zde není řeč.

          Podle názoru určité části elektrikářské
obce, zrušením informativních příloh automaticky /ne samočinně/ vznikl
požadavek na provádění revizí /pravidelných/ pouze RT a to minimálně s tzv.
osvědčením E4 pro tyto elektrické předměty, vydaným státní organizací.

Odůvodnění vychází z citace vyhl. 20/1979 (dnes již nahrazená Vyhláškou č. 73/2010 Sb)

§4(6): Výchozí a pravidelné revize smějí
vykonávat jen revizní technici. Požadavky na jejich odbornou způsobilost
stanoví zvláštní předpis."
  Pokud se tím zvláštním předpisem myslí  vyhl č.50/1978,
je nutno upozornit, že již delší dobu není přímo navázána na určitý
zákon a tudíž je právně nevymahatelná.

          Navíc požadavek na zkoušku před
orgánem dozoru není splnitelný,
protože takový orgán již neexistuje,
neexistují ani zvláštní předpisy vydané orgány pro tento účel.
(vyhl. č. 50/1978 Sb., §9 (1): Pracovníci pro provádění revizí elektrických zařízení (dále jen "revizní technici")
jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří mají ukončené odborné vzdělání
uvedené v přílohách 1 a 2,
praxi uvedenou v příloze 1 a
na žádost organizace složili zkoušku před některým z příslušných orgánů dozoru,
§9 (2) Pro provádění zkoušek a přezkoušení revizních techniků platí zvláštní
předpisy vydané příslušnými orgány dozoru).

 

           Dalším paradoxem je, že pouze historicky
je pro jednotlivé stupně  způsobilosti RT
zavedeno označení E1 /nad 1000V/, E2 /do 1000V/, E3 /ochrana před atmosférickou
elektřinou/ a E4 /stroje, rozváděče nn/. Dále se pouze pro účely revizí  dělí
objekty na A /bez nebezpečí výbuchu/ a B /s nebezpečím výbuchu/ a to ve smyslu
znění vyhl. č. 20/1979 Sb. Definice
skupin E1, E2, E3, a E4 není
v žádném
technickém ani jiném legislativním předpisu uvedena, v současnosti
je ponechána libovůli státní organizace.

           Osvědčení pro skupinu E4 - ruční
nářadí a spotřebiče,  začalo být spontánně
a výstižně nazýváno  " malý revizák", což rovněž něco napovídá o absurdnosti toho, co se
v rámci České republiky rozvinulo v plné kráse.

 

           Od počátku mám na tuto záležitost
stejný názor, zveřejnil jsem ho a stále se domnívám,  že  požadavek
 na tzv. odbornou způsobilost RT- E4 pro
revize a kontroly dle ČSN 33 1600
a ČSN 33 1610 je nesprávný a to především
z následujících důvodů: 

1)   
revizi v oboru elektrotechniky je třeba chápat jako činnost  při níž se ověřuje splnění požadavků na bezpečné provedení instalace
elektrických předmětů v daných vztažných podmínkách tzn. vnějších vlivech

2)   
nářadí a spotřebiče jsou uváděny na trh dle zák.
č. 22/1997 Sb.
a to bez požadavku na provedení výchozí revize pracovníkem
se způsobilostí RT, výrobce /dovozce,
distributor/ zaručuje, že elektrické
ruční nářadí a spotřebiče splňují požadavky na bezpečný výrobek

3)   
 v obdobných standardech EÚ, které jsou citovány i v předmluvách
předmětných norem,  není nikde uveden požadavek na revizi, vždy se hovoří pouze o opravách,
zkouškách, opakovaných zkouškách, měřeních nebo úpravách (DIN VDE0701 Teil 260 Instansdsetzung, Änderung und Prűfung elektrischer
Geräte. Handgefűhrte Elektrowerkzeuge, DIN VDE 0702 Wiederkehrende  Prűfung elektrischer Geräte, IEC 990 Methods
of meansurement of touch-current and protective conductor current)

4)   
normy jsou obecně nezávazné a mohou být sezávazněny jen vyšším
právním předpisem, účelově použité
ustanovení vyhl. č. 20/1979 Sb. o tom, kdo může provádět revize není
použitelné, protože sama vyhláška nemá oporu v žádném zákoně a její
ustanovení nejsou právně vymahatelná,
navíc názor o nepoužitelnosti této podzákonné normy podporuje také to, že ostatní ustanovení této vyhlášky nemohou být v současnosti
uplatňována a vymáhána - není možno vytrhávat z kontextu pouze to, co se
někomu hodí

5)   
i před zrušením pouhých informativních příloh citovaných norem byl v podstatě, z hlediska
 vyhl. č. 20/1979 Sb., stejný stav, ale
k  žádným účelovým konstrukcím výkladu nedocházelo, na základě nového
výkladu by tedy měli být všechny minulé revize  nářadí a spotřebičů neplatné

6)   
jenom na  základě  získání nějakého osvědčení od státní
organizace nelze očekávat viditelnou změnu v úrovni bezpečnosti elektrického
nářadí a spotřebičů, zavedený systém byl funkční a zajišťoval bezpečnost v přijatelných
mezích, za identifikaci a omezování
rizik
na pracovištích plně odpovídá
zaměstnavatel
, přeneseně plně odpovídá
i za odbornou zdatnost svých pracovníků

7)   
v zák.č. 251/2005 Sb. o inspekci práce jsou sice uvedeny přestupky
a delikty týkající se provádění revizí bez osvědčení, ale pouze a jen ve stanovených případech, které ale nikde stanoveny nejsou  (§20
(1)Fyzická osoba se dopustí přestupku na úseku bezpečnosti vyhrazených
technických zařízení tím, že b) bez
oprávnění nebo osvědčení vydaného organizací státního odborného dozoru na
provádění prohlídek, revizí nebo zkoušek při provozování vyhrazených
technických zařízení provádí ve
stanovených případech
prohlídky, revize nebo zkoušky)

8)   
Česká republika nemá dobrou pozici v pořadí, které určuje výši překážek
kladených jednotlivými státy při podnikáni a požadavkem na zkoušku  RT-E4, na vydání osvědčení státní organizací, dokonce
v případě provádění těchto revizí dodavatelským způsobem  i na vystavení oprávnění pro provozování
vázané živnosti, vzniká další překážka
a komplikace spojené rovněž s finančními
náklady
podnikajících subjektů, které jsou odváděny  ve
prospěch státu
a ve prospěch školících agentur, je to požadavek jdoucí
proti často zmiňované a prosazované 
snaze na " zmenšování státu "

9)   
stále se zvyšující požadavky na ochranu před úrazem el. proudem předurčují elektrické
nářadí a spotřebiče k udržení bezpečného
stavu
po celou dobu jejich životnosti, navíc neodborným přístupem a
neznalostí složitějších elektrických předmětů, např. zařízení s elektronickými
obvody, může v důsledku dojít k degradaci
systému
projektovanému pro zajištění bezpečnosti takového výrobku

10)  u běžných uživatelů, tj. v domácnostech, se kontroly ani revize neprovádí
 a přitom není zaznamenán nárůst úrazů

z tohoto důvodu, zaměstnavatel je samozřejmě povinen co nejvíce eliminovat
rizika ohrožující zaměstnance, je to ale pouze jeho odpovědnost a domnívám
se, že dosavadní systém i odborné znalosti dotyčných pracovníků
byly a jsou ve většině případů odpovídající

11)  není dostatečně znám a publikován přístup k této problematice v rámci zemí EÚ

           Diskuse o revizích elektrického
ručního nářadí a spotřebičů, jak se zdá, graduje a domnívám se, že to je jen
dalším projevem velmi dlouhodobě
neřešených otázek
. Vnímám, že pro příslušné ministerstvo /MPSV/ jsou
záležitosti týkající se nebezpečných technických zařízení a odbornosti
příslušných pracovníků pouze okrajovým problémem, který se nedotýká širší
veřejnosti, tudíž není ani mediálně zajímavý. Profesí přicházejících do styku
s činností na všech druzích nebezpečných technických zařízení je však
velmi mnoho a určitě by si zasloužily přehlednou  a jednoznačnou legislativu. Ta, která je
dnes převážně užívána a citována nemá se současnou dobou a podmínkami v
republice již téměř nic společného. Nelze rovněž opominout povinnost státu
zajišťovat bezpečnost občanů, do které samozřejmě patří i dohled nad zařízeními
představujícími zvýšenou míru ohrožení.

Pokud se chci zmínit o širších souvislostech, myslím především na opakované
proklamace  starosti o právní stát.  Demokracie je, jak všichni víme nebo tušíme,
systémem vlády občanů také prostřednictvím nástroje kterému se říká zákon. Jak je všeobecně známo, je zákon
nad zákony - Ústava, jejíž text už ovšem tak  všeobecně znám není,  jak je tomu ve vyspělejších demokraciích, kde
je tato znalost dlouhodobě součástí základního vzdělání. Jak se ukazuje, neznalost je  nevýhodou především pro ty, kteří stát
tvoří - občany.

          Pokud tedy chceme i do budoucna stále a bez ostychu hovořit o právním státě,
neměli bychom se vzdávat  úsilí o dodržování zákonů.

Elektrikáři jsou samozřejmě také občané a mají svá práva a povinnosti. V právním státě však není možné
aby kdejaký úředník vyžadoval na občanu povinnosti podle svého  názoru na věc, ale vždy se musí v konečném důsledku jednat o návaznost na nějaký zákon, resp. Ústavu. ( zák. č.1/1993 Sb. Ústava: Čl.2 (3) Státní moc slouží všem občanům
a lze ji uplatňovat jen v případech,
v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Čl.2 (4) Každý občan může činit, co
není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být
nucen
činit, co zákon neukládá.
)

S těmito úvahami souvisí i otázky vymahatelnosti
ustanovení tzv. podzákonných norem, které nejsou již dávno navázány na zákony a
např. orgány, které je vydaly už neexistují a mnohdy neexistují ani paragrafy
na které je odkazováno. Opět je dobrá znalost Ústavy, která o tom jasně hovoří.
(Čl.78 K provedení zákona a v jeho mezích je
vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a
příslušný člen vlády. Čl.79 (3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány
územní samosprávy mohou na základě a v
mezích zákona
vydávat právní předpisy, jsou-li
k tomu zákonem zmocněny
).


Povinnosti týkající se činností na nebezpečných technických zařízeních
/tlaková, plynová, zdvihací a elektrická/, které by bylo možno vymáhat, jsou
uvedeny v  mnohokrát novelizovaném zákoně
č. 174/1968 Sb. Poslední novelizace z něj vytvořila v podstatě pouze kompetenční zákon organizace
státního odborného dozoru. Kompetenční ve smyslu co může konat, ale určitě ne
ve smyslu výsadního postavení. (§ 6c (1) Organizace a
podnikající fyzické osoby 
a) zajistí při uvádění do provozu a při
provozování vyhrazených technických zařízení bezpečnostní opatření a provedení
prohlídek, revizí a zkoušek ve stanovených případech; při výrobě vyhrazených tlakových zařízení,
nevztahuje-li se na ně platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního
zákona[1a],    
b) mohou montovat,
opravovat, provádět revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, plnit
nádoby plyny a vyrábět vyhrazená tlaková zařízení, nevztahuje-li se na ně
platné nařízení vlády vydané k provedení zvláštního zákona[1a], jen pokud jsou odborně způsobilé a jsou držiteli oprávnění podle §6a odst. 1 písm. c),    c)
zajistí, aby ve stanovených případech
zkoušky, revize, opravy, montáž nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení
vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé, a ve stanovených případech jsou též
držiteli osvědčení.
). 
Je s podivem, že žádný legislativní předpis požadované stanovené případy nestanovuje.

             Povinnost, detailně upřesnit a jednoznačně popsat požadavky týkající se jak organizací,
tak i fyzických osob, mělo a má MPSV, jehož úředníci ale nejsou schopni nejméně
10 let naplnit ustanovení zákona. (§7b (1) Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou 
a) stanoví, která technická zařízení v
působnosti orgánů a organizací státního odborného dozoru (§ 3) se považují za vyhrazená,
a zároveň určí jejich zařazení do tříd, popřípadě skupin
b) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění,
montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci, 
c) blíže vymezí předpoklady kladené na
odbornou způsobilost
organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska
potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a
stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti,
d) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost
fyzických osob
z hlediska předepsané kvalifikace a doby odborné praxe v
oboru a stanoví způsob prověřování
jejich odborné způsobilosti.
).
Ani jeden z odstavců a), b), c), d) nebyl naplněn.

   
Těžko se dodržuje zákon, jehož výklad může být mnohoznačný a který
umožňuje odlišný přístup jednotlivých úředníků. S neschopností splnit po velmi
dlouhou dobu  požadavek zákona, ale
hlavně vytvořit jasný rámec pro oblast nebezpečných technických zařízení, částečně
souvisí i zajímavý článek Ústavy o slibu člena vlády: Čl.69 (2) Slib člena vlády zní: "Slibuji věrnost
České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou
čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.".

 

             Obhájci potřeby osvědčení, vydaného státní organizací, pro
pracovníky provádějící revize a kontroly elektrického ručního nářadí a
spotřebičů, uvádějí ustanovení vyhl. č. 20/1979 Sb. Tato vyhláška, jak jsem
uvedl, nemá jakoukoliv podporu
v některém z platných zákonů. Zabývá se hlavně definicí vyhrazených
technických zařízení a povinnostmi, které měly
podnikající subjekty vůči již zaniklým
státním orgánům.

            Byl jsem zděšen, když jsem se
doslechl, že vedoucí pracovník organizace státního odborného dozoru, která je
navíc i akreditovaným orgánem ČIA, vynucuje, dokonce i formou jakýchsi letáků, na podnikajících subjektech splnění
povinností z citované vyhlášky, které nemají opodstatnění v zákoně.
Tyto letáky byly zaslány i stavebním úřadům s nadějí, že tyto pomohou se zajištěním příjmů pro státní organizaci
- je více než pravděpodobné, že se jedná o nezákonný postup. Navíc z titulu akreditace, udělené pro
konání třetí nezávislé strany,
vyplývá i požadavek nezávislosti na odměně. Také z tohoto příkladu je
vidět kam vede zanedbání péče o zákonný rámec činnosti orgánů a organizací státu.

            Na základě celé, výše uvedené,
argumentace je rovněž velmi pravděpodobné, že vybírání poplatků ze strany státu
za zkoušku revizního technika tzv. E4,  je nezákonné
a požadavek na odbornou způsobilost tohoto typu, pro provádění tzv. revizí
ručního nářadí a spotřebičů, je právně nevymahatelný.

           Předložené úvahy vedou dokonce ke
zjištění, že vzhledem k neujasněnosti mnoha pojmů a vzhledem
k existující možnosti různého výkladu, není nezbytně nutné, aby osvědčení revizního technika, jakéhokoliv rozsahu, vydala pouze a jen
organizace státního odborného dozoru.

           Je všeobecně známé, že zmatek
v právních normách neprospívá vztahům mezi občany, podporuje samolibost
úředníků, ale také jim ztěžuje práci, a zavádí stav, kdy je vše, jak se říká, na vodě.

           Zbývá jediná, v současnosti možná
hodně užívaná otázka: Komu tento stav vyhovuje?

 

Autor článku: Pavel Trhlík (bývalý ředitel pobočky ITI Brno: www.iti.cz 
(Aktualizoval: Karel Baborský)